Perleťové oblaky, tenké vrstvy ledu schované vysoko ve stratosféře, se rozzáří i dlouho po západu slunce – jako by nebe samo hořelo duhou. Jejich krása ale není nevinná. Tyto křehké oblaky totiž urychlují rozpad ozonu, a tak v sobě spojují nejčistší podívanou i nejchladnější varování planety.
Jak se oblaky rodí
Na rozdíl od běžných mraků vznikají perleťové oblaky ve stratosféře, tedy ve výšce 15–25 kilometrů nad zemí. Tvoří se při extrémně nízkých teplotách kolem –80 °C, které se vyskytují v zimním období v polárních oblastech. Kapičky kyseliny sírové a vody vznášející se ve vzduchu pak rozptylují sluneční světlo tak, že vytvářejí duhové perleťové odstíny.
Hra světla po západu slunce
Perleťové oblaky jsou nejkrásnější krátce po západu nebo těsně před východem slunce. V tu chvíli je zemský povrch ponořený do tmy, ale vysoko položené oblaky jsou ještě osvětlené slunečními paprsky. Proto září na tmavé obloze tak intenzivně a jejich barvy působí téměř nadpřirozeně.
Krása i hrozba
Ačkoli jsou perleťové oblaky fascinující, vědci zjistili, že právě na jejich povrchu dochází k chemickým reakcím, které urychlují rozklad ozonu. Jejich výskyt tak není jen estetickým úkazem, ale i připomínkou křehkosti atmosféry, která nás chrání před ultrafialovým zářením.
Vzácný dar polární oblohy
Vidět perleťové oblaky na vlastní oči je vzácný zážitek. Nejčastěji se objevují v zimních měsících nad Skandinávií, Kanadou či Antarktidou. Ti, kdo měli to štěstí je spatřit, popisují pocit, jako by obloha byla posetá perleťovými stuhami nebo zářícími křídly andělů.
Zdroje: Wikipedia, National Geographic, MetOffice, Foto: Shutterstock
