Co znamená „falsifikovatelné“
Ve vědě nestačí říct, že něco může být pravda. Správná hypotéza musí umožnit i opačný výsledek: musí existovat experiment, který ji může vyvrátit. Tomuto principu se říká falsifikovatelnost.
Například tvrzení „tento lék snižuje krevní tlak“ je testovatelné – můžeme měřit, porovnávat, opakovat pokusy. Tvrzení „buňky jsou vědomé“ je ale problémové, pokud není jasné, jak by vypadalo měření, které by vědomí spolehlivě potvrdilo – nebo vyvrátilo.
Proč je „vědomí“ tak kluzký pojem
Vědomí nemá jednotnou definici ani v neurovědách, natož v buněčné biologii. Pro některé znamená subjektivní prožívání, pro jiné schopnost zpracovávat informace, pro další adaptivní chování.
Kritici proto upozorňují, že adaptace, reakce na podněty nebo koordinované chování ještě nejsou důkazem vědomí. Tyto vlastnosti lze vysvětlit pomocí biochemie, fyziky a genové regulace – bez nutnosti zavádět mentální pojmy.
Argument zastánců: buňky nejsou jen „robotické součástky“
Zastánci konceptu buněčné agentnosti namítají, že tradiční pohled na buňky jako na pasivní vykonavatele genetických instrukcí je příliš zjednodušený. Poukazují na to, že buňky:
komunikují,
volí mezi více možnými reakcemi,
udržují stabilitu celku i po zásadní změně prostředí.
Podle nich si biologie zvykla popisovat tyto jevy jazykem strojů, i když reálné chování živých systémů je flexibilnější. Slovo „vědomí“ má v tomto pojetí fungovat spíš jako provokace než jako definitivní diagnóza.
ČTĚTE TAKÉ: Existuje „třetí stav“ mezi životem a smrtí? Buňky umí po smrti organismu dělat věci, které jsme nečekali
Proč jsou vědci opatrní – a proč je to dobře
Odpůrci konceptu „vědomých buněk“ zdůrazňují, že věda se musí bránit pojmovému rozpliznutí. Pokud by se vědomím nazývalo cokoli, co reaguje na prostředí, pojem by ztratil vysvětlující hodnotu.
Zároveň ale většina kritiků připouští, že výzkum xenobotů a anthrobotů je mimořádně cenný – jen je potřeba oddělit empirická data od interpretační nadstavby.
Co si z toho vzít
Spor o „třetí stav“ není hádkou o to, kdo má pravdu, ale o jazyk a hranice vědy. Jedna strana zkoumá nové formy organizace života, druhá hlídá, aby se z hypotéz nestaly neověřitelné metafory.
A to je vlastně dobrá zpráva.
Znamená to, že se věda hýbe – a že si stále klade nepohodlné otázky dřív, než na ně odpoví.
