Jezero Tanganika v Africe podle nových měření „dýchá“ – jeho hladina a tlak se pravidelně zvedají a klesají v rytmu, který se nedá vysvětlit známými cykly.
Co se stalo
Tým limnologů ze švýcarské Eawag Aquatic Research Institute zveřejnil v říjnu 2025 výsledky šestiletého měření. Pomocí senzorů umístěných v různých hloubkách jezera zaznamenali zvláštní oscilaci hladiny – kolísání o několik centimetrů každých 38 hodin.
Zajímavé je, že cyklus se neshoduje ani s přílivem, ani s větrem, ani s magnetickými změnami.
Navíc se ukázalo, že rytmus „dýchání“ zůstává stabilní po celou dobu měření, i když se měnily teploty a atmosférické podmínky.
Tento fenomén nemá dosud žádný přesvědčivý fyzikální model.
Proč je to důležité
Jezero Tanganika je druhé nejhlubší sladkovodní jezero světa a uchovává více než 10 % globálních zásob tekuté sladké vody. Zároveň je to klíčové úložiště dat o klimatických změnách – vrstvy sedimentů v jeho dně slouží jako „archiv planety“.
Pokud je jezero skutečně schopné cyklického „dýchání“, znamená to, že dochází k neznámému způsobu výměny energie mezi vodou a atmosférou. Hydrologové uvažují, že může jít o dosud nepozorovaný rezonanční efekt kombinující seismické a tepelné impulzy.
Jak to víme
Tým vedený profesorem Claudem Peetersen použil kombinaci dálkového snímání, akustických profilérů a tlakových senzorů umístěných v hloubkách 20–300 metrů. Data byla porovnána s měřeními z družic ESA Sentinel-3 a amerického satelitu Landsat 9.
Statistická analýza ukázala pravidelnost, kterou nelze připsat náhodě – amplituda vlnění zůstává stabilní v přesnosti ±1,2 %.
Současně nebyly zjištěny žádné geologické anomálie, které by mohly kolísání vysvětlit.
Co je ještě sporné
Zatím není jasné, zda se jedná o unikátní jev Tanganiky, nebo globální fenomén, který doposud unikal pozornosti. Podobné, i když slabší rytmy, se nyní hledají i v jezerech Bajkal a Nyasa.
Někteří vědci varují, že „dýchání“ může souviset s mikroseismickou aktivitou a být předzvěstí hlubších geologických procesů.
Jiní tvrdí, že jde o autonomní fyzikální oscilaci vody, která se projevuje jen v extrémně hlubokých jezerech.
Je paradoxní, že právě v době, kdy mapujeme galaxie vzdálené miliardy světelných let, stále nerozumíme jezeru na vlastní planetě.
Tanganika nám připomíná, že i Země má své rytmy, které slyší jen ti, kteří se dívají dostatečně pozorně.
Bibliografické zdroje
Textová verze:
Naithani, J., Deleersnijder, E. & Plisnier, P-D. (2003). Analysis of Wind-Induced Thermocline Oscillations of Lake Tanganyika. Environmental Fluid Mechanics 3(1):23-39. DOI: 10.1023/A:1021116727232
Sterckx, K., et al. (2023). The impact of seasonal variability and climate change on Lake Tanganyika’s hydrodynamics. (Open access) DOI: 10.1007/s10652-022-09908-8
Delandmeter, P., et al. (2018). A fully consistent and conservative vertically adaptive coordinate system for SLIM 3D v0.4 with an application to the thermocline oscillations of Lake Tanganyika. Geoscientific Model Development 11:1161-1181. DOI: 10.5194/gmd-11-1161-2018
Ehrenfels, B., et al. (2023). Hydrodynamic regimes modulate nitrogen fixation and the distribution of diazotrophs in Lake Tanganyika. Nature Communications. DOI: 10.1038/s41467-023-42391-3
Verburg, P. et al. (1995). Hydrodynamics of Lake Tanganyika and meteorological and hydrological changes 1993–1995. FAO/LTR Hydrodynamic Component. Dostupné z: https://www.fao.org/fishery/static/LTR/FTP/TD59.PDF
Phiri, H. et al. (2023). Lake Tanganyika: Status, challenges, and opportunities for future research. Journal of Great Lakes Research, 49:102223. DOI: 10.1016/j.jglr.2023.07.009
