Věda zná spoustu teorií o vzniku vesmíru, ale jen málo z nich se odváží vypočítat jeho konec — nebo alespoň konec nás, jeho obyvatel.
V 80. letech přišel astrofyzik Brandon Carter s myšlenkou, která zní jako vědecké sci-fi: podle pravděpodobnosti může být naše doba v lidských dějinách spíše blíž konci než začátku.
A matematika, kterou k tomu použil, je tak znepokojivě jednoduchá, že ji nelze jen tak odmítnout.
Carterova katastrofa: rovnice náhody
Carterův koncept vychází z principu, že naše poloha v čase je náhodná. Není důvod si myslet, že právě my žijeme ve výjimečném okamžiku historie lidstva.
Pokud bychom dějiny lidstva zobrazili jako úsečku od jeho zrodu k zániku, pak pravděpodobnost, že žijeme „uprostřed“, je nejvyšší.
Z této prosté myšlenky vyplývá šokující závěr: je nepravděpodobné, že lidstvo teprve začíná. Mnohem pravděpodobnější je, že už jsme za polovinou.
Carter tím naznačuje, že konec může přijít v řádu několika stovek až tisíců let, nikoli milionů.
Copernikánský princip: nejsme výjimeční
Základem Carterovy úvahy je Copernikánský princip, který tvrdí, že nejsme v ničem zvláštní – ani v prostoru, ani v čase. Stejně jako Země není středem vesmíru, ani dnešní éra není výjimečným okamžikem dějin.
Astrofyzik Albert Stebbins z Fermilabu to shrnul takto: „Zde a teď je stejné jako tam a teď — a zde a tehdy je stejné jako tam a tehdy.“
Jinými slovy, žádné privilegium přítomnosti. Pokud nejsme první ani poslední generací, jsme pravděpodobně někde uprostřed — a to má nepříjemné statistické důsledky.
Jak rovnice funguje
Carter a později i J. Richard Gott z Princetonu převedli princip do čísel.
Gott předpokládal, že naše současná generace představuje náhodný vzorek z celé historie lidstva. Pokud dosud žilo přibližně 117 miliard lidí, pak z čistě pravděpodobnostního hlediska je 95% šance, že jsme někde mezi 2,5 % a 97,5 % všech lidských dějin.
Jinými slovy: je nepravděpodobné, že lidstvo má před sebou ještě miliardy let. Pokud by model seděl, náš konec by mohl nastat do několika tisíciletí – dříve, než stihne zaniknout Slunce.
Gottův test: když matematika fungovala
Gott otestoval svůj přístup na několika historických událostech.
V roce 1969 předpověděl pád Berlínské zdi pomocí stejné statistiky – a trefil se s přesností několika let.
Metoda fungovala i na předpovědi délky trvání broadwayských představení nebo životnosti družic.
To samozřejmě neznamená, že rovnice může s jistotou předpovědět i osud civilizace, ale ukazuje, že čistá pravděpodobnost občas zarážejícně sedí.
Co říkají čísla: jsme ve druhé polovině?
Pokud podle Carterovy metody známe počet lidí, kteří už kdy žili, a odhadneme tempo porodnosti, můžeme odhadnout, kolik jich ještě může přijít.
Odhad 2025: ~117 miliard narozených dosud (Our World in Data).
Pravděpodobné maximum (95% interval): 1,8 miliardy až 2,7 bilionu celkových lidí.
To by znamenalo, že lidstvo může existovat ještě několik stovek až pár tisíc let, pokud se populační růst dramaticky nezmění.
Proměnné, které mohou všechno změnit
Carter sám upozorňoval, že jde o pravděpodobnostní model, nikoli věštecký vzorec. Jeho síla spočívá v logice, ne v determinismu. A právě zde se otevírá prostor pro naději:
Technologický pokrok může prodloužit délku života i přežití druhu.
Kolonizace vesmíru by zcela zrušila výchozí předpoklad – lidstvo by přestalo být jednou „populací“ na jedné planetě.
Evoluce člověka 2.0 – propojení s umělou inteligencí či genetické změny – by vytvořily novou „formu pozorovatele“, kterou Carterova rovnice neobsahuje.
Spekulace (označeno): Pokud lidstvo dokáže rozšířit své vědomí mimo biologickou existenci – například do digitální nebo hybridní formy – pak „Carterova katastrofa“ přestane platit. Statistiky totiž předpokládají smrtelnost, nikoli evoluci vědomí.
Mezi matematikou a mýtem
Carterova rovnice neříká, že lidstvo brzy skončí, ale že je nerozumné předpokládat opak. Je to mrazivá připomínka, že ani věda nám neposkytuje výjimku z pravděpodobnosti.
A přesto, jak by možná Carter sám dodal — dokud vzorec počítáme, ještě jsme neskončili.
Zdroje: Nature.com, Arxiv.org, Our Word Data, APS.org, img: Klingai AI generated
